O dost dobrém rodičovství a rovnováze, která se rodí ze skutečného života

Od roku 2006 připadá v České republice 15. květen na Mezinárodní den rodiny. Rodina je základním stavebním kamenem společnosti a důležitým prostředím pro výchovu budoucích generací.
Současná doba však přináší na téma rodičovství rozličné pohledy a názory na to, jak by měla výchova "správně" vypadat.

Na sociálních sítích, v knihách i v každodenních debatách se setkáváme s vyhraněnými postoji k různým výchovným směrům. Někdy až absurdní důsledky můžeme pozorovat třeba na dětských hřištích, kde vášnivé diskuze o správné obuvi nebo ideálně vyvážené svačině dokážou rozvířit emoce rodičů víc než samotná hra dětí.

Za tím vším často stojí skrytý mýtus dokonalého rodiče.
Tlak na perfektní výkon přichází z mnoha zdrojů – z nablýskaných profilů na sociálních sítích, z marketingových kampaní i ze studií, které nabádají k "nejlepším možným" rozhodnutím ve výchově. Všechna tato témata mohou být inspirující a hodnotná, ale jejich každodenní naplňování je často nad lidské síly.

Dost dobrý rodič: cesta ke zdravé rovnováze

Již v roce 1950 zformuloval pediatr a psychoanalytik Donald Winnicott pojem "good enough parenting" – dost dobrého rodičovství. Přinesl tím úlevnou myšlenku, že dítě nepotřebuje dokonalého rodiče. Potřebuje rodiče, který je lidský, vnímavý a zároveň autentický – tedy takového, který nejen rozumí pocitům a potřebám dítěte, ale také nezapomíná na své vlastní.

Dost dobrý rodič:

• Nepotlačuje své potřeby, ale hledá rovnováhu mezi péčí o druhé a péčí o sebe.
• Nepanikaří při chybách, ale učí se z nich – a tím učí i své dítě přijímat lidskou nedokonalost jako přirozenou součást života.
• Nevytváří nereálná očekávání, ale zaměřuje se na to podstatné: bezpečí, lásku a prostor pro růst.

Jak souvisí dost dobré rodičovství s rovnováhou mezi prací a rodinou?

Když si dovolíme nebýt dokonalí, dokážeme snáze nastavit hranice mezi pracovním a osobním životem. Lépe poznáme, kdy je čas říct "dost" dalším úkolům a kdy dát přednost vztahům, které jsou pro nás skutečně důležité.

Rovnováha mezi prací a rodinou nevzniká splněním všech očekávání.
Vzniká tehdy, když si dovolíme:

• nebýt dostupní vždy a všude,
• být někdy více rodičem než profesionálem – a jindy naopak,
• a hlavně: vnímat sami sebe jako součást rovnice, ne jako jejího obětovaného.

Někdy to zkrátka není jednoduché, v rodičovství nebo v práci. Dovolme si někdy výdech a nádech a zamyšlení, co pro nás znamená být dost dobrým rodičem.

Pro ty, kdo uvítají malý tip na literaturu na závěr, zde je odkaz.